Pro chybu není prostor. Jak mají senioři investovat, aby inflace nespolkla jejich celoživotní úspory
16. 11. 2022
Vysoká inflace se českých seniorů nedotýká pouze samotným zdražováním. Rychle také snižuje hodnotu celoživotních úspor na účtech, které často odkládají jako dědictví svým potomkům. Jak se starší lidé mohou pokusit tyto ztráty mírnit? Je jejich situace specifická? Odpovídají finanční poradci s dlouholetou praxí.
V anketě se ptáme:
Mají lidé ve starším věku uvažovat o investování naspořených peněz, nebo je vzhledem k nejistému finančnímu horizontu raději nechat na bankovních účtech?
Nevyplatí se jim více peníze investovat například do rekonstrukce starého domu, jelikož ten bude stejně hlavním majetkem, který po sobě zanechají?
Ve kterých investičních nástrojích mohou mít senioři v současné chvíli největší jistotu zhodnocení?
Do jakých aktiv by bylo nesmysluplnější investovat tak, aby po smrti rovnou zůstala dětem mimo dědické řízení?
Odpovídají:
Michal Doubek, finanční poradce a lektor finanční gramotnosti
Oskar Michl, privátní investiční poradce, člen správní rady OK PROFIT
Robert Stejkora, spolumajitel společnosti Experti na finance
Stanislava Lišková, ředitelka pobočky finančněporadenské sítě Partners Market v Brně
Mají lidé ve starším věku uvažovat o investování naspořených peněz, nebo je vzhledem k nejistému finančnímu horizontu nechat na bankovních účtech?
Michal Doubek: Vždy je lepší investovat než sedět na hotovosti. Pokud byli zodpovědní, již mají peníze zainvestované a dnes z nich postupně čerpají rentu. Když ne a o investování uvažují například až v důchodovém věku, bude velmi důležité si stanovit konkrétní cíle, co mají v plánu s našetřenými penězi dělat, z toho vyplyne i ten investiční horizont. Základem je mít dostatečný příjem na pokrytí svého životního standardu například do 100 let. Část rezerv držím v hotovosti a zbytek investuji do standardních aktiv, jako jsou akcie, nemovitosti a dluhopisy.
Oskar Michl: Věk určitě není pro investování naspořených peněz rozhodující. Vlastně většina našich klientů buď je důchodového věku, nebo se mu blíží. Zásadní je otázka[lock], kdy a na co chci naspořené peníze použít. Pokud je hodlám použít na nákup čehokoli v následujícím roce až dvou, volil bych především fondy peněžního trhu, které ukládají peníze klientů zejména u České národní banky a dnes mohou mít výnosy kolem 6,25 % ročně.
Pokud lidé naspořené peníze plánují použít za tři až pět let, může být vhodné zainvestovat do některého z bezpečných dluhopisových fondů, kde mohou během následujících tří až pěti let očekávat výnosy i přes 7 % ročně. Pokud je horizont ještě o něco delší, mohou i dnes být zajímavou variantou některé nemovitostní fondy. A pokud naspořené prostředky budou potřeba za deset a více let, je určitě i v seniorním věku dobré přemýšlet nad akciovými fondy.
Robert Stejkora: Neexistuje jedna správná odpověď ano, nebo ne. Zde je naprosto zásadní individuální přístup, protože co bude pro jednoho výhodné či správné, bude pro jiného naprosto špatně. Zde je více než jinde třeba kvalitní a zkušený investiční poradce, který si bude dobře uvědomovat, že nebude příliš možností k napravení případného chybného úsudku či volby, jako by tomu bylo třeba u člověka, který má do důchodu 30 let. Zde je to prostě „one shot“ a nejde – nesmí se – minout.
Vše by tedy mělo stát na kvalitní finanční analýze, na cashflow, majetku, případně i závazcích. Ale především i na tom k čemu jsou finance určeny – jde o majetek, který má primárně získat pozůstalá manželka/manžel, děti, nebo je cíl ještě jiný? Musí se jasně určit investiční záměr a tomu se musí následně přizpůsobit volba produktů. Rozhodně tedy nelze odpovědět paušálně, zda je jedna nebo druhá varianta vhodná.
Stanislava Lišková: I lidé ve starším věku mají tři investiční horizonty: krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý. Krátkodobá rezerva má být v pohotovosti především pro případ nečekaných výdajů, nečekáme od ní, že bude vydělávat. Vhodným nástrojem jsou spořicí účty, které dnes nesou přes 5 % ročně.
Střednědobá rezerva je pro plánované výdaje v budoucnu, je to odložená spotřeba například na pět let a více. Zde už chceme dosáhnout vyššího výnosu a investování do smíšeného portfolia se nabízí. Na druhou stranu – podstoupené riziko nemusí přinést dostatečný nadvýnos oproti dnešním spořicím účtům, takže nechat následující dva až tři roky peníze na spořicím účtu nebude chybou.
Dlouhodobá rezerva (deset a více let) však má přinést vyšší výnos, a to po celý investiční horizont, takže zde se už bez akciové složky neobejdeme. Rozdíl mezi portfoliem klienta v postproduktivním věku (oproti tomu v produktivním) bude ve výrazně vyšší konzervativní složce.
Velmi zjednodušující poučka zní: „Tolik, kolik je mi let, tolik úspor bych měl mít v konzervativních nástrojích. Zbytek v dynamických.“ Pokud je mi 60 let, měl bych mít 60 % v konzervativních nástrojích, 40 % v dynamických. Pokud 80 let, tak 80 % v konzervativních. Je to zjednodušující přirovnání abstrahující například od plánovaných výdajů a podobně.
Nevyplatí se jim více peníze investovat například do rekonstrukce starého domu, jelikož ten bude stejně hlavním majetkem, který po sobě zanechají?
Michal Doubek: To záleží, co tím chtějí získat. A jsme zase u první otázky, kdy je nutné si definovat své cíle a záměry s našetřeným majetkem. Dnes narychlo všichni řeší například zateplení, solární panely, čerpadlo a investují do soběstačnosti, aby měli v budoucnu nižší fixní výdaje. Ale jakou to má návratnost? Opravdu se to vyplatí? A nebylo by lepší dům prodat a koupit si menší pasivní dům nebo byt, ve kterém budou náklady mnohem nižší a po jehož pořízení mi třeba ještě část peněz zbyde? Mojí prioritou by mělo být finanční zabezpečení. Pokud mi to splní rekonstrukce starého domu, pak o tom mohu uvažovat.
Oskar Michl: Rekonstrukce starého domu určitě dává velký smysl, především ta směřující ke snížení energetické náročnosti. Jednak tím zvýší hodnotu domu a – zejména – sníží náklady na energie. Tady je potřeba si jen uvědomit, že náklady na rekonstrukci jdou „k tíži seniora“, ale případný efekt „zvýšení hodnoty nemovitosti“ si jednou „připíšou“ jeho dědicové.
Určitě tak není od věci se s případnými dědici domluvit, aby se na nákladech na rekonstrukci podíleli. Z mého pohledu dává velký smysl nejdříve přemýšlet nad opravou domu, která ideálně pomůže řešit drahé energie, a případné investice do cenných papírů řešit až poté.
Robert Stejkora: Zde se odpovědí vracím zpět k první otázce – správná volba bude velmi individuální. Protože i zde je potřeba počítat s několika proměnnými, například pokud by se finance investovaly do rekonstrukce nemovitosti, budou o ni dědicové mít zájem spíše k užívání, nebo ji prodají? Případně je dědic jeden, nebo je jich několik? Protože u více dědiců se bude snáze dělit hotovost než nemovitost a tak dále. Opět je zde třeba důkladná analýza, teprve z ní může vzejít správné řešení, které se bude člověk od člověka lišit.
Stanislava Lišková: Seniorovi se určitě nevyplatí. Pro něj investice do domu, ve kterém bydlí, bude čistá spotřeba/pasivum. Vyplatí se dědici, že na něj předek tak myslel. Otázka zní: „Jak si chci užít zasloužený odpočinek? Jak chci strávit zbývající čas?“ Pokud peníze jednou „odložím“ do rekonstruování nemovitosti, tak bych musel tuto nemovitost prodat, abych je případně pro sebe mohl v budoucnu ještě využít. Udělám to?
Ve kterých investičních nástrojích mohou mít senioři v současné chvíli největší jistotou zhodnocení?
Michal Doubek: Největší jistotu mají samozřejmě v bance na spořicích účtech nebo termínovaných vkladech. Dnes díky vyšším úrokovým sazbám se samozřejmě ještě nabízí takzvané „repo“ fondy, které ukládají peníze přes partnerské banky přímo u té centrální, nebo dluhopisové fondy zaměřené na české státní dluhopisy, které mají potenciál výnosu 6–8 % v následujících třech letech. Ale neměl bych tam opět zbytečně víc peněz, než je potřeba. A znovu jsme u první otázky, kdy si musím jasně definovat, jaké mám cíle, kolik na ně potřebuji peněz, kolik mám našetřeno a jak dlouho mi peníze vydrží. A až pak mohu začít investovat.
Oskar Michl: Určitě v relativně nových fondech, jako je například Conseq repofond, který ukládá peníze u České národní banky. Tam najdou velmi nízké riziko (peníze jsou uloženy u ČNB), výnos, který se odvíjí od úrokových sazeb vyhlašovaných ČNB, a velmi solidní likviditu, tedy možnost peníze kdykoli vybrat – ať už zčásti, nebo všechny. Zde je potřeba si jen uvědomit, že se jedná o „sezonní záležitost“. Jakmile začne Česká národní banka úrokové sazby snižovat, což se dříve nebo později stane, tak začnou klesat i výnosy těchto fondů. Druhou zajímavou možností jsou pak dnes i konzervativní dluhopisové fondy.
Robert Stejkora: Daně a smrt. To jsou jediné jistoty, které máme. Vše ostatní jisté není. Neexistuje produkt s jistotou. A pokud někdo tvrdí opak, tak by ho měli zavřít, nebo raději rovnou zastřelit, protože právě kvůli slíbeným jistotám lidé nejčastěji přicházejí o peníze… Zde prostě platí jednoduchá rada: „Nechejte si zpracovat kvalitní investiční plán a diverzifikujte.“ Tato odpověď je nudná (říkají ji neustále všichni), ale je jediná správná.
Stanislava Lišková: Největší jistotu mají na spořicích účtech. Vklady v bankách jsou pojištěné a aktuálně nesou úrok nad 5 % ročně. Inflaci sice neporazí, ta je aktuálně okolo 12 % ročně (roční vyjádření za posledních 12 měsíců), ale zkrátka investiční trojúhelník stále platí: pokud chci jistotu, nemohu chtít zároveň i nejvyšší výnos.
Do jakých aktiv by bylo nesmysluplnější investovat tak, aby po smrti rovnou zůstala dětem mimo dědické řízení?
Michal Doubek: Pokud se chci vyhnout dědickému řízení, pak je ideální dětem předat majetek již za života a nechat si pouze takovou část, která mi postačí na čerpání renty do vyššího věku. Rozdělení majetku mohu řešit i závětí, dědickou smlouvou nebo svěřenským fondem. Záleží na mém záměru a jak chci, aby bylo s mým majetkem naloženo po mé smrti. Případně mohu na zahradě zakopat poklad, o kterém bude vědět jen konkrétní osoba. Nicméně to může následně v rodině napáchat víc škody než užitku.
Oskar Michl: Toto obecně nedokážou vyřešit investice, ale případná závěť. Investice v principu znamená, že na začátku něco za nějakou cenu koupím a na konci za nějakou cenu prodám. Případně mi může onen majetek i během držení nést nějaké výnosy (nájem u nemovitosti, úrok u dluhopisu, dividenda u akcie apod.). V případě úmrtí tak vlastně investor nemá „peníze“, ale má onen majetek (akcii, dluhopis, nemovitost, podílový list atd.), který ten se dědí jako jakýkoli jiný majetek.
Robert Stejkora: Zde bude odpověď jednoduchá – životní pojištění a „penzijko“ jsou jediné produkty, kde je možné určit obmyšlenou, respektive určenou osobu, která bude mít nárok na finance ze smlouvy mimo dědické řízení.
Stanislava Lišková: Chci investovat co nejsmysluplněji, anebo se vyhnout dědickému řízení? Já hlasuji pro nejsmysluplněji. Pokud vím, že nějakou část svých úspor nebudu potřebovat, že chci, aby po mně zůstala, že je tedy investiční horizont deset let a více, pak nic nebrání tomu investovat do dynamického, akciového portfolia. Zvlášť dnes, když jsou trhy v poklesu a jde o nákupní příležitost. Rozumná by byla i diverzifikace (například do nemovitostí, zlata apod.), ale to už je na setkání s finančním poradcem a individuální posouzení situace.
Zdroj: DenikN premium
