Pojištění domácnosti. Nestačí platit pojistku, důležité je být pojištěný
15. 1. 2018
Představte si, že jste hrdinou pořadu, ve kterém si lidé zařizují byt: na začátku jsou holé stěny, na konci krásné vybavené bydlení se vším všudy. A účet, kolik to stálo. Život vás do téhle role může snadno dostat. Zaplatila by vám pojistka nové zařízení?
V Česku jsou pojištěné jen asi dvě třetiny domácností. Pokud bychom ale byli o něco přesnější mohli bychom volit o něco pesimističtější formulaci: ke dvěma třetinám domácností existuje pojišťovací smlouva. To ale ještě neznamená, že jsou to pojistky dobře nastavené a že plní svou funkci. Na co tedy dát pozor?
Pojištěno, máme to nadosmrti z krku
Jedna potíž s pojištěním domácnosti je v tom, že si lidé pojistku uzavřou, smlouvu strčí do šuplíku a už ji nikdy nevytáhnou. Pojistné smlouvy by se ale měly čas od času zrevidovat. Důvody jsou dva: ve většině domácností časem přibývá cennějších věcí. Představme si například zapomenutou smlouvu z doby před patnácti lety. V domácnosti dvou mladých manželů na začátku společného života byla z elektroniky jedna starší televize po rodičích, stereo, stolní počítač a automatický foťák. Dneska v ní může shořet plazma přes půl stěny a další vybavení domácího kina včetně ozvučení, dva notebooky, zrcadlovka s několika ne zrovna levnými objektivy, nějaké ty tablety. Lednička už taky nebude calexka pana domácího, pračka jiné generace… Prostě úplně jiné stroje, v úplně jiném počtu a za úplně jiné ceny.
Řešení je jednoduché: jednou za dva roky si udělat čas a podívat se na smlouvy k pojistkám. Nejen té na domácnost.
Trošku ušetříme, řekneme, že to stojí míň
Druhá potíž se jmenuje podpojištění. Většinou k němu dojde z té nejlepší příčiny: ze spořivosti. Nechcete platit moc. Myslete ale na to, že někdy kvůli zbytečné spořivosti zaplatíte ve výsledku víc. Znáte to: Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat laciné věci. Když tedy budete fixlovat a kvůli nižšímu pojistnému ohodnotíte svůj majetek nižšími cenami, pojistka pak na pořízení nových věcí nebude stačit. Kvůli podpojištění se navíc můžete dočkat toho, že pojišťovna pojistné plnění zkrátí: jednoduchý příklad – pojistíte si domácnost na sto tisíc, ale věci v ní mají hodnotu dvou set tisíc. Jste tedy podpojištění, na polovičce výkonu. Když vám pak vybuchne lednice za deset tisíc, řekli byste si, že pojistka škodu v pohodě desetkrát pokryje. Jenže se to bere jinak: jedete na půl plynu, dostanete jen polovičku ceny. „Při určování pojistné částky je vždy nejlepší vzít si papír a tužku, projít celý byt a sepsat, co v něm člověk má. Ke všem věcem pak dopsat cenu, za kterou by člověk dané věci koupil nyní. V rámci pojištění domácnosti je také důležité nepodceňovat maličkosti. Všichni do pojistné částky započítají ledničku či televizi, málokdo si ale uvědomí, že v celkovém souhrnu může být částka za knihy vyšší než za televizi,“ radí Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění společnosti Partners.
Cena časová a cena nová
Důležité je dát si taky pozor na pojmy časová a nová cena. Případně ještě cena obvyklá. Všechny tři se můžou objevit v pojistných podmínkách. Jde o ceny, ve kterých pojišťovna poskytuje plnění:
- Nová cena je cena, za kterou můžete v daný moment srovnatelnou věc znovu pořídit. Může být vyšší i nižší než částka, za kterou jste věc původně koupili.
- Časová cena je cena, kterou měla poškozená věc bezprostředně před pojistnou událostí. K časové ceně se dojde jednoduše tak, že se od nové ceny odečte opotřebení.
- Obvyklá cena je cena, za kterou byste danou věc aktuálně prodali.
Časové ceny někdy pojišťovny vyplácejí za elektrospotřebiče, telefony nebo foťáky. Obvyklou cenu můžete dostat třeba za věci zvláštní hodnoty nebo cennosti. Jindy je pojistné plnění vždycky v nových cenách s výjimkou věcí, které máte z druhé ruky. Záleží na pojišťovně – a tedy samozřejmě na tom, jak dobře čtete podmínky a jak dobře se ptáte. Ideální je, když vás pojišťovna nechá vybrat si, jestli chcete věci pojišťovat v ceně časové, nebo nové.
Nižší cena za spoluúčast
Pojišťovny si někdy říkají o spoluúčast. Tím v zásadě říkají: ano, až se něco stane, pomůžeme vám to zaplatit, ale – aspoň něco málo vždycky zaplatíte sami. Za spoluúčast (nebo za vyšší spoluúčast) pak bývají slevy. Je potřeba si pořádně promyslet, čeho se bojíte víc, co chcete pojišťovat: hlavně ty velké škody, na malé máme utvořenou rezervu, nebo i škody malé? Pokud budete mít vysokou spoluúčast, může se stát, že menší škodu prostě zaplatíte sami. Pokud chcete, aby pojistka vykrývala i menší škody, volte spoluúčast nulovou nebo v nějaké minimální výši – pětistovku nebo tisícovku.
Zdroj: peníze.cz
