Nechceme vydělávat za každou cenu, říká manažerka pojišťovny
12. 4. 2023
Její prací je vyhodnocovat rizika v oboru, který je na rizicích postaven. „Od začátku máme jasno. Výdělek na úkor klienta nepřichází v úvahu,“ říká Renáta Pelechová, risk manažerka pojišťovny Simplea.
Renáta Pelechová vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor finanční a pojistná matematika. Začínala jako pojistná matematička v pojišťovně Aviva (dnes MetLife). Po deseti letech přestoupila do pojišťovny Allianz, kde měla na starosti produktový vývoj. Po osmi letech se v roce 2018 zapojila do budování fintechové pojišťovny Simplea. Začínala tu jako pojistná matematička a risk manažerka, dnes už se věnuje jen risk managementu.
V pojišťovně Simplea jste začínala na dvou křeslech – jako risk manažerka a pojistná matematička. Jak často dneska počítáte?
Teď už jen občas. Na začátku mi ale počítání zabíralo většinu času. Jako pojistná matematička jsem stanovovala výši pojistného, zajistného, technických rezerv, dělala výpočty kapitálových požadavků a podobně. Můj úkol ale nebyl jenom provést výpočty, ale také následná interpretace výsledků, analýza a návrhy konkrétních opatření.
Dnes už jste ale jen risk manažerka. Proč?
Simplea velmi rychle rostla a u obou těch funkcí bylo čím dál tím víc úkolů. Bylo to časově náročné. Práci pojistné matematičky jsem postupně předala novým kolegům a zůstala u toho, co mě víc baví.
Co je tedy hlavní náplní vaší práce?
Vyhodnocuji, řídím a monitoruji všechna rizika, která ovlivňují chod pojišťovny, její finanční situaci a reputaci. Jsou to rizika týkající se finanční sféry, provozu, byznysu jako takového nebo pojistných rizik. Než klienta pojistíme, tak například řeším, do jaké míry je u něj zvýšené riziko ve srovnání s běžnou populací. Rizikům se ale samozřejmě nikdy úplně nevyhneme, navíc v našem oboru, který je na riziku postaven.
Kontrolujete každého klienta?
Za každého klienta přebíráme pojistné riziko, takže ano, opravdu u každého klienta musíme vědět, jak velké to riziko je a za jakých podmínek ho můžeme pojistit. Máme svůj vlastní systém, který u převážné části klientů provede ocenění rizik automaticky na základě definovaných pravidel. Těch je několik tisíc. Ale samozřejmě vždycky budou specifické případy, kdy je nutné ocenění provést individuálně.
Setkala jste se při tom s nějakou raritou?
Měli jsme pár případů, kdy se nám při oceňovaní pojistného rizika prostě „něco nezdálo“. Doporučili jsme tomu člověku absolvovat vyšetření, které včas odhalilo poměrně závažnou nemoc. Léčba tak mohla být zahájena včas a následky nebyly tak fatální, jako kdyby se na onemocnění přišlo později.
Suplovat lékaře určitě není role pojišťovny, nicméně pokud se podaří pomoct i takhle, máme z toho samozřejmě radost.
Na co se ve své práci vždycky těšíte?
Baví mě, že to, co dělám, má nějaký smysl. Pro mě je třeba k nezaplacení pocit, když můžu někomu v těžké životní situaci pomoct. I když jen finančně. Líbí se mi, že v Simplea pomáháme i v případě, kdy podle pojistných podmínek nemusíme. Děláme to, protože podle nás je to tak správně.
Vzpomenete si na nějaký případ, který se vám takzvaně zadřel pod kůži?
Emotivní jsou samozřejmě vždycky závažné pojistné události týkající se dětí nebo mladých lidí. Měli jsme tu malou holčičku, která jen pár dní po uzavření pojistné smlouvy onemocněla akutní leukémií. Podle pojistné smlouvy tam nárok na pojistné plnění nevznikl. ale díky garanci plnění jsme rodině peníze vyplatili. Stejně tak jsme vyplatili, ačkoli jsme podle pojistné smlouvy nemuseli, peníze 25letému mladíkovi, který v čekací době dostal klíšťovou encefalitidu s tak závažným průběhem, že dlouhodobě není schopen dýchat bez přístrojů.
V pojišťovně Simplea pracujete od jejího vzniku. Jak byste zpětně zhodnotila začátky?
Měli jsme obrovskou výhodu v tom, že jsme měli jasnou vizi. Navíc se celý počáteční tým se skládal z lidí, kteří vždycky přišli na doporučení někoho, kdo už tu byl. Já skončila v Allianz, protože už mi nevyhovovalo korporátní prostředí. A když jsem se pak setkala s bývalými kolegy, kteří mi nabídli místo v Simplea, neváhala jsem ani minutu. Věděla jsem, že jdu za lidmi, kteří jsou nejen odborníci ve svých oblastech, ale hlavně féroví a fajn.
Bylo něco, čemu jste se chtěli po předchozích zkušenostech z pojišťovnictví vyhnout?
Byla toho spousta. Například ohledně nastavení produktu. Dá se vymyslet spousta situací, které dáte do pojistných podmínek, jen aby pravděpodobnost plnění byla co nejmenší a pojišťovna co nejvíc vydělala. Když se pak člověk dostane do problému, peníze nedostane. A pojišťovna bude mít papír, kde má podepsané, že přesně tak se na tom domluvili. My od začátku věděli, že nechceme na klientech vydělávat za každou cenu, ale naopak jim v těžkých situacích pomáhat.
Jsou klienti s takovým přístupem spokojení?
Ano. Jedním z ukazatelů, které se sledují, je i počet stížností. Prvních pár let jsme neměli vůbec žádné stížnosti. Už jsme si říkali, že to není možné, že nám nikdo nebude věřit, že si na nás nikdo nestěžuje.
A jste povinni to někomu reportovat?
Reportujeme to České národní bance. Reporting se týká celé řady ukazatelů. I podle jeho výsledků se dá usuzovat, že jsou klienti spokojení.
Teď má Simplea přes 80 tisíc klientů. Už nějaké stížnosti jsou?
Nyní už nějaké stížnosti máme, ale jsou to kusy, které spočítáme na prstech. Většinou jsou to navíc spíš nedorozumění, takže obvykle stačí si všecko vysvětlit. Když si uvědomím, že v předchozím zaměstnání bylo celé oddělení, které stížnosti řešilo… Pracovali na tom tři nebo čtyři lidi a absolutně nestíhali. Doufám, že do toho stadia nikdy nedojdeme.
Na čem teď pracujete?
Připravujeme nové pojištění dlouhodobé péče. I když na trhu už několik produktů tohoto druhu najdete, jsme přesvědčeni, že naše pojištění bude naprosto unikátní a klientům přinese přesně to, co v dané chvíli budou opravdu potřebovat.
Můžete to upřesnit?
Bohužel se asi hodně z nás dostane dřív nebo později do situace, kdy bude potřebovat pro své rodiče nebo někoho ze svých blízkých zajištění dlouhodobé péče. Málokdo si ale může dovolit nebo je ochoten přestat chodit do práce a starat se o rodiče sám doma. A ruku na srdce: kdo z nás ví, jak postupovat, na co má člověk nárok, kde a o co žádat a jak rychle zajistit lůžko v odpovídajícím pobytovém zařízení? A právě s tímhle vším chceme pomáhat.
Zdroj: Peníze.cz
