Dvacet let platí nevýhodné pojištění. Ukončit smlouvu nelze, tvrdí pojišťovna
10. 1. 2023
Lidé se nechtějí probírat smlouvami ani řešit jejich aktualizace. A tak jim i desítky let leží netknuté hluboko v šuplíku. Často až do doby, než shodou okolností zjistí, že každý měsíc platí za něco, co je jim ale úplně na nic.
Na své životní pojištění si šedesátiletá Marie z Tábora vzpomněla v momentě, kdy si dávala do pořádku své důležité listiny a smlouvy. Do té doby o něm, jak říká, vlastně ani nevěděla. Pojistné platila jednou ročně trvalým příkazem z bankovního účtu. „Zástupci pojišťovny mě po dotazu, jestli má smlouva dále smysl, přesvědčovali, že trvá dalších deset let. A že ji nemám a vlastně ani nemůžu vypovědět.“
„Uzavírala jsem ho v době, kdy jsem dětem sjednávala stavební spoření, to znamená před dvaceti lety,“ říká s tím, že jí ho zprostředkovatelka nabídla společně se stavebním spořením, kvůli kterému se na ni vlastně obrátila.
Od té doby se o svou pojistku nezajímala. Na otázku, proč se čas od času nepodívala do smlouvy na pojistné částky a podmínky nebo pojištění s ohledem na dospívající děti a rostoucí výdaje postupně neupravovala, odpovídá, že pojištění nerozumí, a tak byla ráda, že nemusí nic řešit. Že je prostě pojištěná a krytá před finančními riziky v případě zdravotních problémů.
Špatná smlouva je horší než žádná smlouva
Jenže – jak se nyní po dvaceti letech ukázalo – životní pojistka paní Marie byla spíše na nic. Dvacet let za pojištění platila každý rok 4 800 korun, v součtu tak za něj za tu dobu vydala 96 tisíc korun. Podle smluvních podmínek by v případě jejího úmrtí pojišťovna jejím třem dětem vyplatila 91 tisíc korun, každé z dětí by tedy dostalo 30 333 korun. Ještě nižší částky měla nastavené při invaliditě nejvyššího stupně.
Paní Marie se tedy obrátila na pojišťovnu, co s takovou pojistkou. „Zástupci pojišťovny mě po dotazu, jestli má smlouva dále smysl, přesvědčovali, že pojistná smlouva trvá do roku 2032, což je dalších deset let, tedy do mých 70 let. A že ji nemám a vlastně ani nemůžu vypovědět,“ popisuje paní Marie.
To ji zarazilo. Obrátila se proto s prosbou o radu na finančního poradce a předala mu k přečtení i pojistnou smlouvu.
„Ani smlouva o životním pojištění není nezrušitelná, jak se snažili paní Marii přesvědčit zástupci pojišťovny. Pravda je, že jí při dřívější výpovědi sníží odbytné na 51 tisíc korun, ale v jejím případě jde o rozumné řešení,“ hodnotí situaci finanční poradce skupiny Partners David Kučera.
Pokud by paní Marie pokračovala ve svém dvacet let neaktualizovaném kapitálovém životním pojištění, v jejích 70 letech by jí podle smluvních podmínek pojišťovna při absenci pojistné události vyplatila 111 tisíc korun. Přitom za deset let by pojišťovně zaplatila na pojistném dalších 48 tisíc korun (při nastavení pojistného krytí v případě úmrtí na 91 tisíc korun, při invaliditě ještě přibližně o 20 procent nižším).
„Nastavení pojistného krytí není ve smlouvě správné, částky plnění jsou nízké, navíc paní Marie žije ve vlastním bytě, děti má dospělé a na jejím příjmu není nikdo závislý,“ shrnuje David Kučera s tím, že kromě toho půjde paní Marie za necelé tři roky do starobního důchodu.
Životní pojištění má primárně sloužit ke krytí rizik, nikoli ke spoření nebo investování. „A v případě kapitálového životního pojištění, které se dříve zhusta sjednávalo, ale dnes již nesjednává, je částka k výplatě při dožití garantovaná a v průběhu spoření je zhodnocována takzvanou technickou úrokovou mírou platnou v období sjednání smlouvy,“ doplňuje.
Životní pojištění kryje ztrátu příjmu
Proto paní Marii doporučil, aby smlouvu vypověděla a peníze si uložila na spořicí účet nebo termínovaný vklad. Vzhledem k aktuálním vyšším úrokům zde peníze zhodnotí podle volby spořicího účtu či termínovaného vkladu minimálně o čtyři procenta, ale může dostat i pět nebo šest procent.
Na otázku, proč je to pro ni výhodnější než pokračovat v životním pojištění, jak jí doporučuje pojišťovna, David Kučera říká, že může vložit odkupné ve výši 51 tisíc korun například na desetiletý termínovaný vklad, který má garantované zhodnocení po celou dobu s dostupnou sazbou 5,0 % p. a. Po odpočtu 15 % srážkové daně činí čistá úroková sazba 4,25 % p. a.
„Celkem by se zhodnocením obdržela 77 327 Kč. Zároveň by ušetřila pojistné, které by již nevložila, to je 48 tisíc Kč, které by rovněž mohla zhodnocovat například na spořicím účtu. Celkem by úspora činila minimálně 125 327 korun. Což je více, než by obdržela ze smlouvy při dožití a zároveň bezpečnější, protože v případě úmrtí by pozůstalí obdrželi částku pouze 91 tisíc korun,“ vypočítává poradce.
Pro paní Marii navíc životní pojištění v její situaci už nedává příliš smysl. Pokrývání rizik v životním pojištění je důležité pro ty, kdo jsou na začátku své pracovní kariéry, pořizují si rodinu, mají úvěry, ale nedisponují dostatečnými vlastními zdroji v hodnotě několika milionů korun na udržení životního standardu v případě ztráty výdělečné schopnosti.
Životní standard a životní pojištění
Životní standard by si měli lidé při volbě životního pojištění definovat ideálně ve výši svých měsíčních příjmů (nebo alespoň nezbytných výdajů), a to po dobu celého svého produktivního života. A protože se výdaje i příjmy v čase mění, je třeba to zohledňovat v aktualizacích své životní pojistky.
„Mezi významná rizika, která by měla být pojištěna, patří smrt, invalidita a pracovní neschopnost doplněná případně vyjmenovanými závažnými onemocněními. Vhodným doplněním invalidity jsou trvalé následky úrazu, které pokrývají i méně závažné následky, aniž by tyto pojištěnce invalidizovaly. Samostatně však pojištění rizika invalidity nenahrazují,“ vyjmenovává David Kučera, jaká hlavní rizika by mělo krýt životní pojištění.
Pojistné částky by pak měly vycházet právě z definice výdajů a příjmů životního standardu. Má-li například rodina hypotéku na tři miliony, nemá smysl, aby platila životní pojištění s pojistným plněním hlavního živitele 250 tisíc v případě úmrtí.
Zdroj: iDnes.cz Premium
