Hledal jsem budoucí ředitele, říká muž, který vytvořil největší finančně-poradenský dům
3. 10. 2017
Vilém a 5 fází růstu: Ne, tohle nedělej, spláčeš nad výdělkem; Ne, do podnikání se nepouštěj, buď rád za zaměstnaneckou jistotu. A po čase: Klobouk dolů, Ty jsi to dokázal! A dokonce: Myslíš, že bys mě případně mohl zaměstnat?
Takový vývoj v přístupu svého okolí zažil VILÉM MIKEŠKA, a to za pouhých 10 let. Bylo mu 19 let, když se rozhodl vstoupit do finančního poradenství. Dnes je mu 29 let a je manažerem a spolumajitelem dvou franšízových poboček Partners.
1. fáze: Ne, to nedělej
Ta nabídka přišla chvíli poté, co vznikli Partners. Vilém právě studoval dvě vysoké školy. „Svěřil jsem se své starší sestře, která pro mě v době studií byla vzorem. Navíc svého času také dělala ve financích, ale v pojišťovnictví. Byla skeptická, odrazovala mě, že ona naopak s touhle prací končí. Měla z oboru špatné zkušenosti, ale já opakoval, že Partners se snaží proti špatným praktikám ve finančnictví vyhranit, dělat všechno jinak.“
„Víš, bavil jsem se s Tomášem,“ řekl jí mezi řečí a ona užasla, když oním „Tomášem“ byl pro Viléma její učitel – Tomáš Lerch ji učil na ekonomické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Nebyl jedinou zajímavou personou, rozjíždějící Partners. Na Viléma zapůsobila i další jména – Pavel Kohout, Tomáš Prouza. „Studoval jsem ekonomii a politologii, znal jsem tyto ikony z médií i knih, a najednou jsem je potkával na školeních. Celá společnost na mě působila sofistikovaně a odborně a já si to užíval. Ostatně, Tomáši Lerchovi jednou v legraci říkám: ,Tomáši, sestra u Vás musí udělat zkoušku ze statistiky! Buďte na ni, prosím, vlídný.'“
Ten den sestra pochopila, že když dva dělají totéž, nemusí to být totéž – pracují-li pro jinou firmu.
2. fáze: Hleď si zaměstnání
To, co pro jiné byla překážka, znamenalo pro Viléma příležitost. Centrálu měli Partners až v Brně nebo Praze. Z Přerova to bylo téměř 100, respektive 300 kilometrů. „Na každý seminář jsem musel dojíždět daleko, a to ve mně vyvolalo obrovský motiv vybudovat si vlastní kancelář doma v Přerově.“
V bláhové představě ho napadlo „mít tam jednou největší finančně-poradenský dům ve městě“. Blázen, že? Jenže on ten dům dnes má. A to mu není ani třicet let. S úsměvem tak vzpomíná na rozmluvy s rodiči.
„V Partners jsem začínal tak, že jsem kombinovaně studoval a pracoval. Jeden, dva dny v týdnu jsem jezdil do Brna a věděl jsem, že takto je to dlouhodobě neúnosné. Ukončil jsem tedy pouze bakalářské studium a doma oznámil, že se hodlám osamostatnit jak z pohledu bydlení, tak vlastní kariéry. Bylo mi jednadvacet let a rodiče poprvé slyšeli, že jdu naplno do podnikání.“
Jejich reakce? ,,Táta je vysokoškolák-absolvent. Jako inženýr je jedním z vysoce postavených ředitelů v přerovské Meoptě. Opakoval mi, že kdo má titul, má postavení. Tlačil mě k tomu, abych pokračoval ve studiu na vyšší titul a pak se věnoval „řádné práci“, jak tomu říkal. Sám studoval vojenskou školu, ale generál to nebyl. Vždy nechával všechna důležitá rozhodnutí na mně, snažil se mě více vychovávat než směrovat.“
A máma? „Paradoxně měla stejný názor jako táta, ačkoli nemá vysokoškolské vzdělání. Domlouvala mi, ať se věnuji pouze tomu, co je bezpečné.“
Jinými slovy: Celá rodina mu říkala NE. A on celé rodině ukázal, že se mýlila.
3. fáze: Udělám klientovi pomyšlení
„První dva roky, asi jako u každého, nebyly moc úspěšné. Pracoval jsem při škole, studoval a žil v Brně, ale tam jsem byznys dělat nemohl – v Brně jsem totiž žádného potenciálního klienta neznal, jen další studenty, a ti nebyli výdělečně činní. Musel jsem tedy začít hledat klientelu doma v Přerově – u svých známých.“ Proto tolik dojíždění.
„Čtrnáct let jsem hrál basketbal, později jsem přešel k volejbalu a v Přerově jsem rád organizoval sportovní akce a turnaje. Měl jsem spoustu starších kamarádů, a ti se stali mými prvními klienty.“ Jak těžké bylo přesvědčit je? Vilém se usmívá: „Ekonomii i financím jsem díky Partners rozuměl a službě jsem věřil. Veškerý úspěch byl o prvním SPOKOJENÉM klientovi – o tom, který potvrdí: ,Díky, dobrá práce. Pomohl jsi mi. Nečekal jsem to, ale ušetřil jsi mi peníze.‘ Chtělo to trochu času a schopnosti přesvědčit klienty, ať vytrvají, a pak už se reference šířily mezi známými a já začal mít úspěšný klientský byznys.“ Bylo mu 21, když zažil první manažerské povýšení. Ve 22letech otevíral své první klientské centrum, shodou okolností v období státnic. Kolegové mu tehdy říkali „KC BC Mikeška“, tedy klientské centrum čerstvého bakaláře – vlastní kancelář v Přerově.
„Byl to klíčový krok. Víte, finančnický byznys se obvykle dělá po kavárnách nebo u klientů doma. Jenže když chcete být úspěšní, potřebujete víc – nějaké konkrétní zázemí. I proto je zřízení klientského centra podporované centrálou. Já měl jen takovou skromnou kancelář na náměstí v patře. Pode mnou bylo kuchyňské studio. Nedalo mi to spát, líbil se mi celý prostor. A tak jsem jednou šel za majitelem studia a povídám, jestli nezvažuje odejít. A on, že ano; že má úspěšnější provozy jinde než v Přerově a rád mi to uvolní. Inu, líná huba, holé neštěstí. No a od té doby jsem se proboural ještě do vedlejších prostor v přízemí a tam máme teď i Partners Market. Zkrátka, téměř celou budovu, největší finančně-poradenský dům v Přerově…,“ směje se.
Když se řekne finanční poradenství, člověku se obvykle na prvním místě vybaví multilevel. Ne ale Vilémovi. „Mě od začátku lákala ekonomie – práce s penězi, získávání větší odbornosti, šance dozvědět se co nejvíce a do hloubky, stát se profesionálem v oboru a pomáhat klientům. Budování strukturálního byznysu mě v počátcích nezajímalo. Paradoxně,“ krčí rameny, „jsem právě tímto přístupem správný strukturální byznys nevědomky dělal.“ Jak tomu porozumět? „Protože spokojení klienti mi přiváděli nejen své známé, ale sami si říkali o spolupráci, když viděli službu jako takovou. Víte, i když jsem byl pod křídlem mateřské organizace, pořád jsem to vnímal jako svobodné podnikání, jako aktivitu na své jméno. Byl jsem hrdý na to, že mohu v rodném městě vybudovat a zanechat něco, co ponese mé jméno. Kladl jsem důraz na co nejlepší péči a zážitek, vyžíval jsem se v tom, že každému klientovi nachystám vodu s ledem a citronem, k tomu kávu se sušenkou. Taková maličkost, a v lidech to vytvořilo jiný pocit. Vraceli se, ne sami, a ještě k tomu se z nich rekrutovali spolupracovníci.“
Jak vybíral lidi do svého týmu? Co si myslí o ženách jako manažerkách? Koho hledá právě teď?
4. fáze: Hledám ředitele
Hledám budoucí ředitele bankovních domů. Tak reagoval, když se lidé ptali, zda neshání nějakou pomoc. „Vždycky jsem si zakládal na tom, že chci zkušenější lidi, než jsem sám. I proto byl v jednu chvíli věk mých spolupracovníků téměř dvakrát vyšší než můj. A ještě k tomu to byly skoro samé ženy. Víte,“ pokračuje, „v tomto byznysu je žen obecně málo, ale když už se nějaké objeví, tak jsou úspěšnější než muži. Jsou empatické a strašně náročné. Chtějí perfektní servis, proto to ženám tak funguje. Není náhodou, že nejúspěšnější osobou v mém týmu je právě žena. Veronika byla právě i klientkou, měla pozitivní zkušenost se službou.”
Dnes je Vilém Mikeška na pozici Senior Manager Partners a spolumajitelem dvou franšízových poboček Partners Market – kromě rodného Přerova i v Kroměříži, kde aktuálně žije s rodinou. Dohromady řídí 25 lidí a své kolegy považuje za svou širší rodinu. Většina týmu vzešla přirozeně z referencí, které získal na svou službu. Proto za ním lidé jdou. „Moje máma je dnes šťastná, když vidí, jak mě práce baví. To víte, uběhlo deset let, ona je v zaměstnání ve stresu a práce ji vyčerpává. Můj sen je přesně opačný – prací se bavit, pomáhat lidem a vlastně nikdy nepřestat pracovat. Protože můj cíl je neustále zdokonalovat to, co mi přináší výsledky a co mě těší. I proto už obhlížím okolní regiony – Holešov, Vyškov, Hulín i Olomouc. A v hlavě teď mám myšlenku na hanácké finanční domy…“ Smějete se? Pozor. Vilém je zvyklý své cíle dotahovat.
„Nejsem ničím zázračný. Jestli mám nějakou pozitivní vlastnost, pak je to zarputilost a touha pomáhat. Pro mě je životní misí vlastní seberealizace a chuť vybudovat si něco svého, co mohu po sobě pojmenovat a být na to hrdý. Jednou bych například rád založil neziskovku na organizaci volnočasových aktivit mládeže. Mým největším zklamáním v podnikání by nebylo neuspět, ale vzdát to.“
Ředitele svých (budoucích) zastoupení pořád hledá. Jenže – najděte v dnešní době plné vzdávání podobně zarputilé lidi…
5. fáze: Půjdu cestou synergie
Bude tomu již několik let od jejich rozmluvy. Táta Mikeška, ředitel montážní divize přerovské firmy Meopta, a tehdy zasněný student, dnes manažer a spolumajitel dvou poboček. „Bylo to zadostiučinění,“ přiznává Vilém mladší. „Popíjeli jsme víno a táta věděl, že už mám vyšší příjem i že jeho zaměstnavatel se tehdy potýkal s problémy kolem velkých zakázek. Víš, přeju ti to. Jsem rád, že jsi šťastný,‘ řekl mi.”
Chcete říct, že měl Vilém Mikeška jen štěstí? On sám vrtí hlavou. „Pokoušel jsem se studovat dvě vysoké školy, v jednu chvíli jsem měl i dvě práce najednou. To hlavní, co mě dovedlo k úspěchu, byla vytrvalost. Víte, doba je těžká v tom, že dnes má mladý člověk spoustu možností. Zvažuje desítky nabídek – od podnikání, studia, cestování až po zaměstnaneckou kariéru, navíc je trh široký. Klíčové je z toho všeho se pro něco rozhodnout a v tom vytrvat, už neuhnout.“
On sám se rozhodl rozšířit svůj byznys i další cestou – cestou franšízových poboček Partners Marketů. „Je to nelehký typ byznysu, kterému však věřím. Nejenže poskytujete poradenství, ale i dlouhodobý a kontinuální servis a péči. Jedna věc je totiž klienta získat a druhá věc být tu, když něco znovu potřebuje. Proto je důležitý i Partners Market – kontaktní místo, kde čekají ti správní zaměstnanci. Klienti se tam dočkají pomocné ruky, pomůžeme jim nahlásit pojistnou událost, vyplnit a vytisknout třeba lékařskou zprávu pro pojišťovnu. Kamenné pobočky jsou dnes aktuálním trendem,“ podotýká Vilém. „A hlavně – máte-li Partners Market, samozřejmě obrovsky podporujete produkci celého týmu. Mít síť i franšízovou pobočku je nádherná synergie. Klientský byznys se dělá úplně jinak. Navíc je dnes kladen důraz na regionalitu a poskytování vyššího standardu. To vše se nám daří budovat.“
Zdroj: Business Leaders
