Sedm nejčastějších mýtů kolem hypoték, kterým byste neměli věřit
3. 7. 2017
Úrokové sazby jsou minimální a banky se téměř perou o klienty. Že je správná doba na vyřízení hypotéky, ví snad každý. Jak zdárně proplout všemi úskalími při sjednávání úvěru na bydlení, radí Josef Uchytil, finanční poradce Partners.
Hypoteční boom nadále pokračuje. Banky se předhánějí v lepších podmínkách, nižších úrokových sazbách a ceny nemovitostí potichu rostou. Pořídit si hypotéku se vyplatí, ovšem jen s chladnou hlavou. Nezapomínejte, že se bance zavazujete splácet nemalou sumu často i na několik desetiletí. Hypoteční úvěr vyřizujte ideálně po poradě s odborníky, nechte si na pročtení smluv čas a nenechte se tlačit ke zdi. A nevěřte mýtům.
1. Mýtus: Úrok je nade vše
Výběr banky, která váš záměr zafinancuje, se často zjednodušuje srovnáváním úrokových sazeb. Vítězem se tak může stát banka s nabídkou nejnižší úrokové sazby, zato třeba s poplatky, které byste jinde neplatili. Nebo banka, která zvládne čistou koupi, ale už jen komplikovaně dokáže profinancovat rekonstrukci nebo jiný záměr, který s nemovitostí máte.
Poplatky může banka účtovat za zpracování úvěru, za vypracování odhadu, za vedení úvěrového účtu, za pojištění schopnosti splácet, za čerpání na návrh na vklad zástavního práva, za jednotlivá čerpání, za aktualizace odhadu, za další různé služby.
Prim při výběru banky by tedy neměla hrát výše úrokové sazby, dokonce ani další náklady, ale metodika banky, případně možné výjimky z ní. V první řadě musí být váš záměr realizovatelný, bez zbytečných obstrukcí nebo dalších nákladů.
Nakonec i samotné srovnávání úrokových sazeb může být nepřesné. Banky totiž používají dva různé standardy úročení, díky kterým budete u jedné banky při stejné sazbě, výši hypotéky i splatnosti platit až desítky korun navíc oproti jiné bance s jiným standardem úročení.
2. Mýtus: Krátké lhůty stačí
Prodávající, realitka a vy jako kupující chcete mít celou anabázi co nejdříve za sebou. Nespěchejte ale, ať už v rezervační smlouvě, smlouvě o smlouvě budoucí kupní nebo přímo v kupní smlouvě či notářské úschově. Dopřejte si dostatečně dlouhé lhůty.
Dva měsíce na vyřízení berte jako minimum, vyhnete se možným stresujícím situacím. A ukvapeným podpisům, kdy ještě nemáte jasnou finální informaci o schváleném úvěru. Pokud refinancujete, začněte včas – dva měsíce před koncem fixace se mohou zdát jako dostatečná doba, ale i tak můžete narazit.
3. Mýtus: Právníka nepotřebuji
Dávat několik tisíc korun advokátovi za to, že dosadí pár údajů do vzoru kupní smlouvy, se asi nikomu nechce. Uvědomte si ale, že nekupujete rohlíky na krámě. Plánujete pořídit si majetek nemalé hodnoty a zadlužit tím sebe i svou rodinu na několik let dopředu. A kdyby náhodou i právník udělal ve smlouvě chybu, pak nese odpovědnost on a je na to i pojištěn. Případný omyl tak nezruinuje ani vás ani jeho.
4. Mýtus: Vydám se z rezerv, ale to nevadí
Podvědomě nechceme dlužit příliš mnoho peněz. Tato podvědomá touha nás ale často dohání k naprosto iracionálním rozhodnutím, totiž že pracně našetřené peníze komplet přesuneme na účet prodávajícího, abychom si brali co nejnižší hypotéku. K čemu nám ale bude o pár stovek nižší splátka hypotéky, když bychom ji v případě ztráty příjmu neměli z čeho platit? Ponechte si dostatečné rezervy.
5. Mýtus: Chci krátkou splatnost
Představa, že ještě v šedesáti letech splácíme hypotéku, je děsivá. Pro mnohé natolik děsivá, že raději budou dvacet let měsíčně krvácet než platit nižší splátku delší dobu. Přitom rozdíl ve splátkách lze postupně ukládat a vytvářet tak slušný polštář, který v případě nepříjemné životní situace pomůže s jejím překlenutím. Případně dopomůže se hypotéky zbavit dříve než v oněch šedesáti letech.
6. Mýtus: Hypotéku dostane každý
Nehledejte v tom logiku, ale pokud jste zaměstnanec a máte sjednaný pracovní poměr na dobu neurčitou, tak máte vyhráno, i kdyby vám teprve včera skončila zkušební doba. Naopak, pokud podnikáte, nebudou vás mít v bance rádi.
Přemýšlejte proto dostatečně dopředu o tom, jak velkou hypotéku potřebujete a jaké příjmy je potřeba doložit. Neznamená to účelově lhát v daňovém přiznání, ale třeba místo optimalizace naopak popsat co nejvěrněji realitu. Nebo se pak svěřit do rukou banky, která ví, že paušální výdaje nepopisují realitu, nebo která dokáže pracovat s obraty na místo základu daně. Po podání daňového přiznání už toho mnoho nenaděláte.
7. Mýtus: Cena nemovitosti = hodnota zástavy
V celém procesu vyřizování hypotéky vás může leccos naštvat. Asi nejčastěji přichází rozčarování v momentě, kdy se dozvíte, že nemovitost, kterou kupujete za dva miliony, má hodnotu jen 1,9 milionu. Nebo že plánovaná rekonstrukce za půl milionu navýší hodnotu nemovitosti jen o tři sta tisíc.
Za lumpa pak považujeme odhadce. Ve většině případů ale za výsledek ocenění nemovitosti nemůže odhadce, ale realita. Je možné, že kupujete lehce předraženou nemovitost, a je možné, že opravdu plánovanou rekonstrukcí budoucí tržní hodnotu vaší nemovitosti o tolik nezhodnotíte. Je rozdíl zainvestovat půl milionu do bytu v Praze nebo v Ústí nad Labem.
V prvním případě to může znamenat i vyšší zhodnocení než o půl milionu, ve druhém případě řádově nižší navýšení tržní hodnoty. Náklady stejné, ale díky jiné lokalitě zcela odlišný efekt.
