Aby letní hodokvas neprodražil dovolenou. Kolik může stát zdravotní péče
23. 7. 2024
Na poskytnutí bezplatné zdravotní péče se nedá ani v zemích Evropské unie na sto procent spolehnout. Riziky jsou různé doplatky na recepty, léky, vyšetření nebo i pobyt na lůžku. Nejdražší je ale čerpání péče v neveřejném zařízení.
I na letní dovolené dochází k úrazům nebo nemocem, dokonce častěji než kdykoli jindy během roku. A rozhodně neplatí, že při cestách po zemích Evropské unie je všude stejně dostupná bezplatná zdravotní péče, jako je tomu v České republice.
„Loni na dovolené v Itálii na benátském pobřeží jsme si s partnerem a přáteli užívali slunce, pláže, dobrého jídla a pití. Což se mi tehdy hodně vymstilo,“ vzpomíná šedesátiletá Irena z Prahy. Letní hodování ji vyšlo docela draho.
Třetí den dovolené začala v podvečer pociťovat zvláštní pocit v oblasti břicha pod žebrem. „V deset hodin večer už jsem se doslova svíjela na zemi hotelového pokoje s ostrou bolestí břicha, která přecházela až k páteři. Nemohla jsem mluvit, později jsem i zvracela,“ popisuje nepříjemný zážitek paní Irena.
Její partner netušil, o co jde, a paní Irena mu to nedokázala ani říci. I když věděla, že jde asi o biliární koliku, lidově řečeno žlučníkový záchvat. Ten nezažívala poprvé. Za zdravotní péči se doplácí i v zemích EU.
Partner požádal o pomoc recepci, tam mu doporučili, aby ženu odvezl do nejbližšího zdravotnického zařízení. V něm paní Irenu bez problémů přijali a podali injekci na bolest. Po ní se vše uklidnilo. Dále absolvovala krátké vyšetření a pohovor s lékařem. Jak sama říká, všichni byli ochotní a milí a druhý den ráno kliniku opustila.
Na recepci ji ale překvapilo, když dostala fakturu s výčtem a cenami úkonů k zaplacení. „Celkem jsem na místě zaplatila za zhruba šest úkonů – někdy i velmi banálních – necelých šestnáct tisíc korun,“ říká paní Irena.
Jak se totiž dozvěděla později, šlo o soukromou kliniku bez smlouvy s italskou národní zdravotní službou. Což znamená, že zařízení nezajímal evropský průkaz pojištěnce, natož přeúčtování nákladů na smluvní pojišťovnu v Česku. Komerční cestovní pojištění s krytím léčebných výloh si paní Irena před cestou nesjednala. I ve veřejném zařízení hrozí doplatky za ošetření, léky a hospitalizaci
„Že bych na dovolené potřebovala zdravotní péči, mě upřímně vůbec nenapadlo. Navíc jsem spoléhala na poskytnutí péče na pojišťovnu v kterékoli unijní zemi,“ vysvětluje důvody neuzavření cestovního připojištění paní Irena.
A to byla chyba. Podle finančního poradce skupiny Partners Vladimíra Weisse si mezi sebou pojišťovny v zemích EU sice umějí proúčtovat a vyrovnat výdaje za poskytnutou zdravotní péči, ale pouze za péči v jejich smluvních zařízeních.
„Pokud jde o zdravotnické zařízení smluvně navázané na veřejný zdravotní systém dané země, pak za ošetření v něm zaplatíte jen to, co by za něj zaplatil místní pojištěnec. Ostatní si mezi sebou vyřídí zdravotní pojišťovny,“ vysvětluje Weiss.
V takovém případě se opravdu stačí prokázat evropskou kartičkou pojištěnce EHIC. Nicméně ve většině unijních zemích by nemělo české občany překvapit, že budou doplácet i desítky eur například za léky či za některé výkony. A téměř vždy pak za hospitalizaci. Ani pojišťovna tyto položky poskytovateli v zahraničí neproplatí, a tedy ani nevykáže a nepřeúčtuje smluvní pojišťovně v České republice. Jejich úhrada je tak plně v režii pacienta. Jedinou cestou, jak se takovým poplatkům vyhnout, je cestovní pojištění.
„Konkrétně v Itálii nespadají do úhrad z veřejného zdravotního pojištění stomatologické výkony, náklady na ošetření zubu až na naprosté výjimky hradí v plné výši pacienti,“ upozorňuje Vladimír Weiss. Vyřízení refundace nákladů trvá měsíce
K čerpání zdravotní péče v zařízení bez smlouvy s veřejnou zdravotní pojišťovnou Weiss říká, že si i v takovém případě mohou lidé po návratu z ciziny požádat svoji zdravotní pojišťovnu o takzvanou refundaci nákladů.
„Tuzemská zdravotní pojišťovna tyto náklady ale proplatí jen do takové výše, kolik by za dané výkony uhradila u poskytovatele v Česku. Pokud u nás takový výkon vůbec spadá do úhrad z veřejného pojištění...“ upozorňuje Weiss s tím, že jde o docela administrativně náročnou věc.
Veškeré doklady o platbách se společně se seznamem provedených výkonů a lékařskou zprávou přeloženou do českého jazyka předkládají zdravotní pojišťovně. Teprve po jejich doložení zahájí pojišťovna správní řízení o poskytnutí náhrady za zdravotní péči v zahraničí. Vyřízení žádosti tak může klidně trvat několik měsíců. I z toho důvodu Weiss doporučuje uzavřít před každým výjezdem za hranice komerční cestovní pojištění s dostatečným krytím léčebných výloh.
„Pro cesty po Evropě doporučuji limity u léčebných výloh nastavit minimálně na deset milionů korun na osobu, do zemí mimo Evropu na sto milionů korun nebo neomezeně,“ říká Weiss s tím, že pro jednotlivce vyjde takové pojištění na dvoutýdenní dovolenou u moře na nižší stokoruny.
V balíčku například s připojištěním vozidla, odpovědnosti nebo třeba storna pobytu se pak cena produktu snižuje. Lidem, kteří vyjíždějí do ciziny vícekrát do roka, expert doporučuje zvážit celoroční cestovní pojištění. Pojišťovny si v něm ale stanovují maximální počet dnů strávených v dané zemi při jednom výjezdu, obvykle v rozsahu 90 dnů.
„To se pak stačí vrátit do Česka jen na krátkou dobu a zase vyrazit na novou cestu do zahraničí, čímž je podmínka splněna,“ uzavírá Vladimír Weiss.
Zdroj: idnes.cz
