Firma roku je v dluzích. Pekař může skončit na ulici
5. 12. 2019
Ještě nedávno měl v Česku pekárnu a tři desítky prodejen, kde prodával na dvě stovky pekařských výrobků. Zaměstnával sto lidí a patřila mu i kavárna s pražírnou. Jeho podnik se v roce 2015 stal Firmou roku Libereckého kraje, pronikl dokonce mezi pět nejlepších v rámci celého Česka.
Dnes je turnovský podnikatel Jiří Mikula totálně předlužen, jeho firma v úpadku. Dluží bezmála 69 milionů korun. Sám sebe Mikula poslal kvůli platební neschopnosti do insolvence. Jeho majetek bude rozprodán k uhrazení dluhů. Může dokonce přijít i o střechu nad hlavou. Za své úvěry totiž ručil i vlastním majetkem.
„Rozhodnutí o úpadku vydal soud letos v srpnu. Pak se přihlašovali věřitelé, těch je k dnešnímu dni 56. Na leden je svolána schůze věřitelů, kde se rozhodne, jak dál. Ve hře je buď konkurs firmy a nebo její restrukturalizace,“ řekl MF DNES insolvenční správce Oldřich Řeháček.
Co to znamená? Konkurs znamená zpeněžení veškerého majetku dlužníka a rozdělení peněz mezi věřitele. Jinak řečeno prodej firmy nejvyšší nabídce. Restrukturalizace je proces, který má firmu proměnit na více ziskovou při zavedení úspor.
V druhý scénář ale sám Jiří Mikula nevěří. „K tomuto kroku potřebujete souhlas věřitelů a ten já, bohužel, nemám. Samozřejmě, že jsem to zkusil, ale většinoví věřitelé tomuto způsobu řešení úpadku nebyli nakloněni. Tito věřitelé mají rovněž zajištěny své pohledávky majetkem pekárny i mým osobním, proto lze chápat, že preferují rychlé uspokojení nikoliv reorganizační způsob s postupným uspokojováním pohledávek,“ prozradil Mikula.
V pekařském odvětví je navíc velké procento ruční práce, náklady na pracovní sílu tedy nejde příliš snižovat.
Insolvenční správce Řeháček v restrukturalizaci rovněž příliš nevěří. „Záležet bude na věřitelích, jak se rozhodnou. Šance je ale malá. Žádný konkrétní plán na restrukturalizaci navíc pan Mikula nepředložil,“ konstatoval správce.
Za neúspěchem může být nezájem zákazníků
Prodejny s pečivem Jiřího Mikuly jsou dnes pronajaty soukromníkům. Zákon pak Mikulovi zapovídá dál podnikat, dokud je v insolvenci. Firmě se ale nedařilo už dříve. Za rok 2017 má vykázanou ztrátu 6,8 milionu korun při čistém obratu 45 milionů, za rok 2018 ztrátu 8 milionů při čistém obratu 56,5 milionu korun. Účetní závěrka Mikulovy firmy za rok 2018 není ve Veřejném rejstříku a Sbírce listin zanesena. Důvodem je nejspíše, že dluží i firmě Účetnictví Turnov 220 tisíc korun, takže byl pro zpracování tohoto období odmítnut.
Důvodů, proč se Jiří Mikula dostal do finančních problémů, je více. Tím hlavním je nenaplněné očekávání odbytu zboží. Jinak řečeno: lidé nakupovali jinde. „Je to souhra okolností. Tlak na vysokou kvalitu a s tím spojené investice a zároveň nedostatek odbytu. Bohužel velkým pekárnám se nedá konkurovat cenou. Spotřebitelé pouze v malém množství preferují kvalitu před cenou,“ zamýšlí se Jiří Mikula. Někdejší místostarosta Turnova za ODS a úvěrový bankéř Jaromír Pekař Mikulu zná a prý ho před bankrotem varoval už dávno. „Jakmile jsem viděl jeho rozvahu a výsledovku, už před třemi lety jsme mu říkal, ať to prodá a uteče. Už dávno měl jít do insolvence. Místo toho se snažil expandovat mimo náš kraj, otvíral prodejny po republice a když se jim nedařilo, zase je rychle zavíral. Je mi ho líto, když to vidím,“ konstatuje Pekař. Začátek Mikulova konce podle něj bylo, když si pro zvýšení vlastních aktiv nechal ocenit svou ochrannou známku na částku čtyři miliony korun a tuto vložil do účetnictví, aby snížil svá pasiva. „To byl důkaz, že je konec. Neměl ničím krytá aktiva, kapitál žádný a samé dluhy,“ podotkl Pekař.
Komu všemu vlastně Jiří Mikula dluží? Výčet je to více než dlouhý. Největším věřitelem je Jan Kout, který koupil pohledávku Raiffeisenbank za Mikulův investiční a revolvingový úvěr ve výši 27 milionů korun. Mikula dluží 2,8 milionu zdravotním pojišťovnám, 7,8 milionu České správě sociálního zabezpečení, bezmála milion Finančnímu úřadu Liberec, úklidovým firmám dluží 416 tisíc, Českomoravské záruční a rozvojové bance poskytující úvěry pak více než milion.
Podnikatel dluží i svým zaměstnancům
Dalších 800 tisíc dluží svým zaměstnancům. Ze seznamu pohledávek vyplývá, že Jiří Mikula dlouhodobě neplatil také svým dodavatelům: Mlýnům Perner a Voženílek dluží 2,7 milionu. Částku 8,7 milionu má zajištěnu na svém osobním majetku, tedy na rodinných domech v Terronské a Přemyslově ulici a na objektu pekárny ve Studentské ulici v Turnově.
Bylo ručení vlastním majetkem nerozumem? Podle manažera a hypotečního specialisty ze společnosti Partners Josefa Uchytila šlo naopak o Mikulův odvážný krok.
„Má a měl tu odvahu jít s kůží na trh, jeho osobní ručení dokazuje vysokou míru jeho zodpovědnosti a obchodním partnerům tím vysílá signál, že „do svého podnikání dává vše“, věří mu a nehodlá se před nikým schovávat. Známe tolik případů, kdy podnikatelé třeba i záměrně poslali své firmy do likvidace, se všemi závazky, a nic z toho se nedotklo jejich osobního majetku a vesele v jiných firmách podnikají dál,“ tvrdí Uchytil. Sám prý podniká stejně a doslova ručí „postýlkami svých dětí“.
Mikula se podle něj ještě v budoucnu může odrazit ode dna.
„Že firmy krachují, je celkem běžná záležitost. Ve Spojených státech, pokud alespoň dvakrát nezbankrotujete, nejste de facto podnikatel a investoři odmítnou do vašeho nového nápadu zainvestovat,“ míní Josef Uchytil.
Zdroj: Mladá fronta DNES
