Životní pojistka řeší i vzácné choroby. Finančně pomůže pečujícím
10. 5. 2021
V případě onemocnění závažnou nemocí spíš než státní podpora pomůže komerční životní pojištění. Zde je třeba upozornit, že pojišťovny krytí závažné nemoci nabízejí k pojištění vždy v několika skupinách, takže se pojištěný nemusí vždy „trefit“ se svou nemocí do skupiny, kterou si pojistil. Součástí těchto skupin jsou ale i vzácné choroby.
Definice v pojistných podmínkách u rizika závažných onemocnění bývají dosti přísné a většina z těchto nemocí končí invaliditou nebo úmrtím, což by mělo řešit již pojištění hlavních rizik.
„S manželem jsem zůstala doma v září roku 2016, kdy už se o sebe nedokázal v době, kdy jsem byla v práci, sám postarat,“ vzpomíná paní Hana.
Zdravotní stav jejího stejně starého manžela se tehdy začal kvůli vzácné chorobě zhoršovat. Potřeboval pomoc při přípravě jídla, později i při samotném stravování, osobní hygieně a také přesunech.
„Bez přítomnosti druhé osoby opravdu hrozilo, že se zalkne, protože začal mít brzy potíže s mělněním stravy a polykáním,“ vysvětluje.
Paní Hana pracovala celý život jako kuchařka v dětském domově. Kvůli financím se snažila udržet v práci alespoň do doby, než děti dokončí školu. Výše příspěvku na péči, což byl spolu s invalidním důchodem II. stupně manžela jejich hlavní měsíční příjem, v té době činila 13 200 korun.
„K příspěvku na péči manželovi úřady přiznaly ještě zprvu invalidní důchod II., později III. stupně ve výši zhruba 6 a 8 tisíc korun,“ říká Hana.
První bezmála tři roky tak čtyřčlenná rodina hospodařila s měsíčním rozpočtem ve výši 19 200 korun.
„V domácnosti se nesmí nic rozbít, nic rekonstruovat, protože na to zkrátka není,“ vypráví s tím, že její šance například koupit si novou pračku či nechat předělat koupelnu k potřebám imobilního manžela je v takové době pouhou iluzí.
Pečující na tom finančně nejsou nejlépe
Lidé, kteří se rozhodnou zůstat doma a pečovat o svou blízkou osobu závislou na péči jiné fyzické osoby ve II., III. nebo IV. stupni závislosti, získávají obvykle status osoby bez zdanitelného příjmu [OBZP].
„Osoby bez zdanitelného příjmu jsou ty, které nemají žádný příjem ani ze zaměstnání, ani ze samostatné výdělečně činnosti. V případě, že pečují o osobu blízkou závislou na péči jiné osoby, platí za ně zdravotní pojištění stát,“ vysvětluje finanční poradce skupiny Partners David Kučera.
Příspěvek na péči ve čtyřech stupních závislosti vyřizují úřady práce, kterým se zároveň dokládají informace o tom, kdo bude vlastně o nemocného pečovat. Pečující tedy pojišťovně dokládá potvrzení o rozhodnutí přiznání příspěvku na péči v daném stupni.
Ozývají se hlasy, které tvrdí, že lidé celodenně pečující o vážně nemocného blízkého by měli dostávat mzdu. Smysl to dává. Pečující by tak měli uznatelný příjem, což by se pozitivně a férově projevilo i ve výpočtu budoucího starobního důchodu, a nejen v tom. Problém je třeba i v tom, že dnes se sice doba strávená péčí o blízkého započítává jako náhradní doba pojištění pro důchod, jeho výši to však nijak neovlivní.
„Je to o to paradoxnější, že pečující osoby, a to i ty takzvaně neformálně pečující osoby, státu šetří obrovské finanční příspěvky. A zároveň pokud by oni vzdali svou péči, pro tuzemský sociální systém by to znamenalo totální zhroucení,“ potvrzuje například metodička projektu Stárnout doma Diakonie ČCE Olga Starostová.
Situaci nyní řeší životní pojištění
V případě životního pojištění dále platí, že pojištění je třeba ideálně uzavřít v mladém věku, protože vyjde nejlevněji a pojišťovny ho neomezují množstvím výluk jako v případě starších lidí, u nichž je riziko onemocnění vyšší.
„Bohužel, praxe ukazuje, že mnoho pojistných smluv je nastavena spíše marketingově. To je, aby to moc nestálo a bylo tam toho hodně. To zpravidla znamená, že jsou pojištěna rizika, která jsou levnější, ale také statisticky méně pravděpodobná, nebo taková, která toho příliš nezachrání, ale pojištěný má radost, že dostal pojistné plnění i za drobnost,“ upozorňuje na současný nešvar mnoha pojistných smluv finanční poradce skupiny Partners David Kučera s tím, že obecně pak platí, že mezi hlavní rizika u dospělých, která by měla být pojištěna, patří úmrtí a invalidita II. a III. stupně.
Pojištění úmrtí by mělo pokrývat výdaje rodiny na potřebně dlouhou dobu, například na chod domácnosti, splácení hypotéky, studium dětí apod. minimálně po čtyři roky. Naopak například invalidita by měla dokrývat potřebný životní standard do konce produktivního věku.
„Velmi zhruba lze vypočíst pojistnou částku tak, že tolik, kolik by nezbytně chybělo ztrátou dané osoby nebo snížením jejího příjmu v invaliditě, se vynásobí počtem měsíců a let, jež je třeba pokrýt,“ uzavírá finanční poradce.
Zdroj: e15.cz
