Díky své práci vede život, jaký chtěl. Je ředitelem, ale stále cítí nutnost posouvat se dál
19. 1. 2022
Aleš Plch měl už jako student jasno, že se s průměrnou mzdou nespokojí. Kupředu ho hnaly ambice, na jejichž základě se pustil do podnikání. Právě příležitost podnikat by měl podle něj dostat každý, jelikož se jedná o cennou zkušenost. Aleš Plch se vypracoval až na pozici ředitele týmu Partners v Brně, kde vede 110 manažerů a finančních poradců.
Jaké byly vaše začátky v Partners? Co vás motivovalo k tomu, abyste se ze strojního inženýrství, které jste původně studoval, následně zaměřil na celkem odlišný obor financí?
V jednadvaceti jsem měl přirozeně touhu mít se dobře a splnit si vysněné cíle, takže k vydělávání peněz jsem byl již tehdy dost motivovaný. Nejlepší brigády pro mě byly ty, kde jsem mohl ovlivnit výši svého příjmu, například jako číšník v restauraci. Co se týče mých začátků v oboru financí, tak jsem nejdříve „koupil“ myšlenku obchodní činnosti, se kterou můžu ovlivnit svůj příjem, a pak myšlenku podnikání. Tedy to, že můžu ovlivnit nejen svůj měsíční výdělek, ale získat více svobody a možnost dělat vše, co je pro mě podstatné. Teprve během prvních let jsem postupně objevoval výhody oboru financí. Začátek byl tedy především o obchodu a podnikání.
Jak jste takovou pracovní příležitosti vůbec objevil?
Náhodně díky anketě na ulici, ve které mi byla položena otázka, kterou mi do té doby nikdy nikdo nepoložil: Při jakém příjmu byste se cítil bohatý?. Moji spolužáci tehdy odpověděli 20, 25 a 50 tisíc korun. Já jsem však odpověděl 250 tisíc korun měsíčně. Druhá otázka zněla: Kdyby existovala možnost, jak si takové peníze vydělat, zajímalo by vás to?. Odpověděl jsem ano a tohle rozhodnutí mě oklikou přivedlo k Partners...
Zvládl jste se vypracovat na pozici ředitele. Vnímáte, že je u této pozice stále ještě prostor, kam se posouvat? Způsob, jak ještě více prohlubovat zkušenosti a vědomosti?
Být ředitelem není meta. Je to jen zpětná vazba, že jste udělal něco dobře. Stále je kam se posouvat. V přírodě to chodí tak, že co neroste, to zahyne. Takže si stále nacházím, jak v pracovní, tak i v té osobní rovině, cíle, kterých chci dosáhnout a definuji si dovednosti, které potřebuji zlepšit. V osobní rovině třetím rokem zlepšuji svoji angličtinu nebo hru na kytaru. Zjistil jsem, že den a půl týdně věnuji sebevzdělávání. Aktuálně studuji praktickou životní filozofii, skládající se ze 14 seminářů zaměřených na osobní rozvoj a kvalitu života. Život je nedělitelný celek, takže vše, co načerpám mi pomáhá v mém podnikání, při vedení lidí i ve vztazích obecně.
Co si myslíte, že bylo tím klíčovým pro to, že jste se zvládl takhle vypracovat?
Zjistil jsem, že podnikání je o třech aspektech a těmi jsou ambice, vytrvalost a „správní“ lidé. Aby člověk mohl dosáhnout něčeho, co by se dalo považovat za úspěch, tak musí mít chuť, tedy ambice, musí být vytrvalý a neustále hledat pro svoje myšlenky a vizi vhodné parťáky, bez kterých by to vůbec nešlo. Podnikání není sprint, ale je to běh na dlouhou trať.
Máte nějaký vzor či filozofii, které se držíte a řídíte se jí i v práci?
Můj největší vzor v podnikání je určitě Tomáš Baťa. Často pořádám v Baťově vile semináře o jeho životě a podnikání. Ve sportovní rovině, jelikož jsem hrával basketbal, je to fenomenální Michael Jordan, kvůli svému tahu na branku, respektive na koš. Dnes sleduji Jaromíra Jágra, který se posouvá z legendárního hráče do roviny majitele firmy. Přijde mi velmi inspirující, jak přemýšlí, jaké kroky podniká a jak se prezentuje. Inspirací jsou mi právě úspěšní lidé, sportovci a podnikatelé. Jedna z myšlenek, kterou se řídím je, že firma dokáže růst jen tak rychle, jak se jí daří získávat ty „správné“ lidi. To, je zrovna v našem oboru opravdu klíčová myšlenka a také dovednost.
Na co se zaměřujete při vstupních pohovorech, co je tím klíčovým?
Naučil jsem se, že náš obor si vybere lidi sám. To znamená, že na začátku nemám přísná kritéria a dávám příležitost více lidem. I těm, kteří nemají první dojem tak silný. To, co ale u nich hledám především, jsou již zmiňované ambice. Zjišťuji, co uchazeči o spolupráci od života očekávají, jak svůj život chtějí prožít. Ambice mají mnoho podob. U někoho se ambice promítají do financí, jinde zase do uznání, naplnění sportovního ducha, chutě vítězit nebo do vykonávání práce, která přináší ostatním užitek.
Ovlivnila nějak covidová situace i vaše povolání?
Ovlivnila. Přinesla těžké chvíle i inovace. Zavřený doma v obývacím pokoji mnoho lidí nepotkáte. Etablovali jsem se tedy na on-line meetingy a učili jsme se školit, vzdělávat nové spolupracovníky, dělat porady a jednat s klienty přes čočku webové kamery, kde ovšem necítíte tu energii jako při setkání u jednoho stolu. Centrála Partners nám velmi rychle poskytla nástroje a řešení, jak s klienty sjednat smlouvy „na dálku“. Motivace přizpůsobit se situaci a najít řešení navzdory lockdownu je velká, když je vaše profesní pověst definována mírou spokojenosti vašich klientů.
Co současná ekonomická situace, ta hraje určitou roli?
Když sedíte jako úvěrový pracovník v bance na přepážce a čekáte, zda si přijde někdo půjčit peníze na bydlení a zrovna přijde hypoteční krize, moc úvěrů neposkytnete. Pokud ale poskytujete svým klientům komplexní portfolio, vždycky se najde něco, co vaši klienti chtějí nebo musí řešit.
Jakou má Partners přidanou hodnotu oproti ostatním společnostem?
Já popravdě nesleduji konkurenci, zaměřuji se hlavně na sebe, na svou firmu, na své lidi a naše klienty. Partners dnes vnímám jako platformu, kde se lidé mohou naučit rozumět financím, obchodu, managementu a podnikání. A tihle poradci, podnikatelé, mají skvělé zázemí, nástroje a exklusivní produkty. Když to vše spojíme dohromady, výsledkem je skvělá služba našim klientům a do budoucna, věřím, volba číslo 1 ve světě financí. Ale k tomu potřebujeme expandovat do dalších měst se správnými lidmi, respektive lídry.
S vaší profesí bývá spojena i řada negativních předsudků, vnímáte to tak? Popřípadě bojujete nějak proti nim?
S negativními předsudky se setkávám a vnímám je jako přirozené. Je to především z důvodu, že finanční trh v České republice nebyl dlouhou dobu regulován. Je tedy logické, že určité předsudky zde vznikaly. Já se jimi netrápím, ale pravdou je, že začínající kolegové je často řeší. Jako obrovský vzor vždy dávám západní země jako je Rakousko, Německo, Švýcarsko či Anglie, kde má profese finančního poradce tradici a lidé v těchto zemích jsou na profesním žebříčku poměrně hodně vysoko. Často i před lékaři. Máme tedy jasný směr, jakým se naše profese bude vyvíjet.
Týká se i téhle profese syndrom vyhoření? Co proti němu popřípadě děláte?
Prevencí proti vyhoření jsou již zmiňované ambice, když má člověk cíl, za kterým jde. Umět si nastavit cíle a pracovat s nimi beru jako zásadní dovednost podnikatele. Ale dokázat si dobře stanovit motivující obchodní cíl, není jednoduché. Další zbraní proti vyhoření je určitě kolektiv. Jakmile je člověk sám, vyhoření na sebe nenechá dlouho čekat. Proto ve všech kancelářích a týmech neustále hledáme schopné, ambiciózní lidi se stejnými hodnotami jako máme my.
Co může finanční poradce lidem nabídnout, čím je pro lidi výhodným?
Když jsem v oboru začínal, finanční poradenství bylo pro lidi možnost, jak řešit své finance. Dnes si myslím, že finanční poradenství je nutnost. Finanční trh, což mohu na základě své šestnáctileté práce v oboru potvrdit, je čím dál složitější. Lidé řeší průměrně za svůj život jednu až dvě koupi nemovitosti, většinou financované úvěrem. Nemají většinou žádnou předchozí zkušenost. Pokud je tím procesem provádí poradce, který řešil už desítky podobných případů, je jeho přidaná hodnota zřejmá. Často však největší služba mým klientům nespočívala v hladkém průběhu nebo efektivním finančním řešení, ale v tom, že jsem jim pomohl správně definovat jejich cíle. To, že je na chvíli zastavíte, kladete správné otázky, snažíte se pochopit jejich situaci, abyste jim nakonec doporučili si úvěr nevzít, protože by jim více uškodil, než pomohl, je k nezaplacení. I když to v tu danou chvíli hned nedokážou docenit. To je finanční poradenství.
Jaká jsou teď nejčastější přání klientů?
Klienti vždy chtěli to, co v nich vzbuzovalo emoce. Většinou to bylo bydlení, auto nebo dovolená. Emocionálně silné cíle měly vždy pro ně prioritu. Jsou tu ale další, pro spokojený život možná důležitější cíle, jejichž řešení si lidé neradi kupují. Někdo jim musí tu důležitost řešení takzvaně prodat. A webový srovnávač to nebude. Mám na mysli zabezpečení jejich příjmů, pojištění živitelů rodin, ochrana majetku nebo jejich penze. Do těch se lidem obecně nechce investovat peníze, ale my víme, že jsou potřeba.
Jde tedy o to poznat rozdíl mezi chtíčem a potřebou. Jak pracujete s klienty, kteří ten rozdíl mezi tím nevidí?
Pracovat se s nimi musí trpělivě. S řadou mých klientů jsem začínal opatrně, zdaleka všichni hned nevyužili veškerý potenciál naší služby a mých zkušeností. Obchod obecně může fungovat jen v případě, když mezi lidmi existuje důvěra a ta potřebuje čas.
Kde vnímáte, že se dá ušetřit? Za co lidi mají tendence nejvíce utrácet?
Člověk nakupuje na základě emocí, nikoliv racionálního myšlení. I když si to často osobě myslíme. Mozek nejprve koupí emocemi a pak vyšle signál do šedé kůry mozkové, aby vymyslela zdůvodnění pro tento nevýhodný nákup. Takže utrácíme za to, co v nás vzbuzuje emoce. A velké řetězce to ví, e-shopy to ví a umí s touhle informací velmi dobře pracovat. Účinný štít je evidovat si svoje výdaje. Dochází tak k racionalizaci emocionálních nákupů. Jenže v některý rodinách nejsou finance téma. Lidé se o nich spolu nebaví. My si jednou měsíčně s manželkou sedneme a plánujeme, jaké budou naše budoucí nutné výdaje nebo naopak co si chceme dopřát. Zkrátka se o financích bavíme – je to u nás téma. A co se sleduje, to se zlepšuje.
Chtěl byste něco sám dodat závěr?
Bohaté země nejsou bohaté, protože je bohatý stát, ale protože jsou bohatí obyvatelé. A to lze ovlivnit dvěma způsoby. Za prvé schopností pracovat s financemi a za druhé šikovností vydělat více peněz. V Česku máme oproti jiným zemím málo živnostníků a malých a středních firem, které „táhnou“ ekonomiku. Jsem rád, že můžu být u toho a svojí prací generovat lidem zisk, učit je pracovat s penězi, ale i produkovat další podnikatele, kteří s námi začínají a vstupují tak na trh. Jsme vlastně taková škola podnikání.
Zdroj: lidovky.cz
