Ručit druhým za úvěr přináší povinnosti, ale i rizika
17. 9. 2019
Banky i nebankovní instituce peníze rády půjčí každému, u koho mají jistotu, že jim peníze splatí. Praxe ovšem ukazuje, že peníze půjčí i těm, u nichž už taková jistota nepanuje. To za předpokladu, že se najde někdo, kdo zájemci o úvěr pomůže.
„U hypoték se věc řeší spoludlužnictvím, nebo formou zajištění úvěru další nemovitostí, která nepatří dlužníkovi. U jiných typů úvěrů je více možností,“ říká hlavní poradce České bankovní asociace Vladimír Staňura. Podle něj lze za úvěr ručit věcí movitou, směnkou, anebo prostřednictvím jiné osoby, to znamená prostřednictvím ručitele. V tomto případě banka většinou požaduje takzvané ručitelské prohlášení.
Ručit někomu na úvěr je riziko
Ručení s sebou nese povinnosti a závazky. „Otázka pomoci třetích osob u úvěrů je vždy svým způsobem problematická. Samozřejmě jsou případy, kdy dlužník platí, jak má a jeho úvěr nepředstavuje žádný problém. V těchto případech nakonec věc končí vyvázáním třetí osoby ze závazku dlužníka. To se týká například hypoték. Jsou ale situace, kdy to tak snadné není,“ vysvětluje finanční poradce skupiny Partners David Kučera.
Podle něj ručitel, spoludlužník či zástavce svým krokem vždy vstupuje do určitého rizika, což se naplno projeví ve chvíli, kdy dlužník z nějakého důvodu přestane svůj dluh splácet. Podívejme se, jaké povinnosti a závazky vyplývají z jednotlivých forem ručení.
1. Povinnosti ručitele
V praxi nejméně využívanou formou zajištění závazku je ručitelské prohlášení. Při něm se ručitel bance nebo jakémukoli jinému věřiteli písemně zaváže, že jeho pohledávku uspokojí, pokud tak neučiní dlužník. Ručitel vstupuje do povinnosti plnění až v případě prodlení dlužníka. Do té doby je závazek ručitelského prohlášení pouze jakousi zárukou.
Nevýhodou pro ručitele je, že za splnění pohledávky odpovídá celým svým majetkem. Jedinou výhodou pro ručitele je právo požadovat po dlužníkovi vše, co za něj zaplatil (ručitelský regres).
2. Povinnosti spoludlužníka
Mnohem využívanější formou zajištění, a to nejen bankami, ale i nebankovními společnostmi, je spoludlužnický závazek. Znamená to, že věřitel (poskytovatel půjčky) nemá jednoho dlužníka a jednoho ručitele, jako je tomu u ručitelského prohlášení, ale dva nebo i více dlužníků. Ti jsou si plně rovnocenní. Další osoba nebo osoby tedy přímo vstupují do smlouvy o úvěru a stávají se dalšími dlužníky. Všichni ve smlouvě uvedení dlužníci (i spoludlužníci) jsou povinni splnit závazek společně a nerozdílně.
3. Zástava nemovitosti
Poslední a velmi často uzavíranou formou zajištění plnění závazku je zástava nemovitosti. Po loňském říjnu se stala jednou z možností hlavně pro mladé lidi, jak dosáhnout na hypoteční úvěr u banky. Zástavou nemovitosti svých rodičů nebo prarodičů bance dokládají spoluúčast na hypotečním úvěru ve výši povinných 20 % z pořizovací ceny nemovitosti.
Jde o právní úkon, kdy zástavce není zavázán povinnostmi plynoucí ze smlouvy. Zástavce „pouze“ poskytuje svou nemovitost do zástavy pro případ, že dlužník nesplní svůj závazek vůči věřiteli. Zástavce (kdo dává nemovitost do zástavy) neodpovídá celým svým majetkem, ale pouze tou nemovitostí, kterou do zástavy vložil.
Zástavní právo k nemovitosti se upravuje v samostatné smlouvě, která se následně vkládá za správní poplatek 1 000 korun do katastru nemovitostí.
Ručíte jinému? Nemusíte získat úvěr sami
Pomoc žadateli o půjčku nenese pouze povinnosti, ale i určitá omezení. Jedním z nich jsou i případné komplikace ve chvíli, když si ten, kdo pomohl druhému k úvěru, chce vzít úvěr sám.
„Ještě předtím, než se kdokoli rozhodne komukoli dopomoci svojí účasti k úvěru, je na místě se vážně zamyslet nad tím, zda sám nebude v budoucnu potřebovat úvěr. Je totiž velice pravděpodobné, že takový člověk úvěr nedostane. Banka mu to zdůvodní tím, že je už u jiného úvěru veden jako spoludlužník nebo má v zástavě majetek, kterým by mohl ručit on sám,“ tvrdí David Kučera.
Jeho slova potvrzuje i Vladimír Staňura: „Kromě rizika, že dlužník, za kterého ručím, nebude splácet, by si ručitel měl vždy uvědomit, že jeho ručitelský závazek se přenáší do nejrůznějších databází klientských informací, které mezi sebou banky sdílejí.“
Pokud si tedy bude chtít ručitel sám zažádat o úvěr, bude financující banka k jeho závazku přihlížet. Úvěr mu nemusí schválit, a když přece jen, tak je velice pravděpodobné, že maximální dosažitelnou částku úvěru poníží odpovídajícím způsobem vůči úvěru, za který ručí.
Zdroj: iDNES.cz
