Lepší spořicí účty nečekejte. Víme, proč banky dávají málo
2. 9. 2019
Proč není spoření výhodnější? Banky mají dost peněz a úroky zvedají, jen když chtějí nalákat nové klienty. Navíc můžou snadno a bez rizika vydělat u ČNB.
Víc než dvě procenta na spořicích účtech jen tak nedostanete. A v dalších měsících se na tom zřejmě nic nezmění. Shodují se na tom analytici oslovení webem Peníze.cz.
Tuzemské banky totiž stále mají dostatek peněz, na kterých dobře vydělají už tím, že je jednoduše uloží do České národní banky. Většina klientů jim přitom za mimořádnými nabídkami ke konkurenci neutíká. Banky tedy nemusí nic měnit – a to ani ty největší, jejichž „spořicí účty“ úročí peníze jenom těsně nad nulou.
„Většina bank má víc vkladů, než kolik dokáže rozpůjčovat, a proto zdánlivě nemá potřebu přetahovat nové střadatele. Že všechny peníze, pro které nemají aktuálně využití, uloží za dvě procenta u ČNB, banky klientům samozřejmě neříkají,“ vysvětluje Luděk Vainert, komentátor Hospodářských novin.
Právě na dvou procentech je od začátku května repo sazba centrální banky. Jde o základní úrokovou sazbu, která určuje hodnotu peněz v české ekonomice. Banky za ni ukládají do ČNB nevyužitou hotovost. Jestliže tedy banky dají klientům za jejich vklady výrazně méně než dvě procenta, mají zaručený snadný výdělek.
Miliardy bez námahy
Nejvyšší sazbu na jednoduše dostupném spořicím účtu nabízejí dvě banky – Creditas a Moneta, v obou případech dvě procenta ročně. V Creditas se dvouprocentní úrok týká vkladů do 1,5 milionu korun (jde o součet základní sazby 1,1 % a bonusu 0,9 % platného do konce září s pravděpodobným prodloužením), případné vyšší částky jsou úročeny sazbou 1,1 pocenta. Moneta nabízí dvě procenta „jenom“ na část vkladu do jednoho milionu, případný zbytek úročí 0,5 procenty.
Některé další banky pak nabízejí sazby, které se k hranici dvou procent aspoň blíží. Jde například o Expobank (1,6 %), Trinity Bank (1,58 %) nebo Hello Bank (1,5 %). Podle Vainerta jsou takové úroky férové. S vklady jsou totiž spojeny i náklady. Banky musí například odvádět peníze na pojištění vkladů či do fondu shromažďujícího rezervy pro případ krize bankovního sektoru.
„Proto se dá obhájit, že celá dvě procenta dnes nenabídnou," říká Vainert. „Jestliže ale rozdíl dosahuje jeden procentní bod nebo víc, těžko pro to najít jiné vysvětlení než dominanci velkých bank. A částečně také apatii typického klienta, kterého poslední roky naučily dobrý úrok nečekat a nevyžadovat, protože si zatím nevšiml, že se podmínky zásadně změnily,“ dodává.
Tři největší banky, Česká spořitelna, ČSOB a Komerční banka, nabízí na jednoduchém spořicím účtu úrok jenom 0,2 procenta. Jak si to můžou dovolit, když menší konkurenti lákají klienty na úrok aspoň o jeden procentní bod vyšší?
„Zvýšením úroků by největší banky mohly nejvíc ztratit. Na tom, že mají peníze od lidí tak levně a že je, pokud pro ně nemají lepší uplatnění, ukládají u ČNB za dvě procenta, teď významně vydělávají. Jsou přitom ochotny obětovat i část tržního podílu kvůli tomu, že část klientů převede úspory k jiným bankám,“ odpovídá Vainert.
Kdyby největší banky zvedly úroky všem klientům, platily by podle něj „zbytečně“ víc i těm lidem, kteří aktuální dění nesledují nebo pro ně výnosy z vkladů nejsou významné. „Bankám to v součtu vynáší miliardy,“ počítá komentátor HN.
Velké banky jsou v jiné situaci nejenom díky tomu, že mají nejvíc běžných klientů, ale také kompletní nabídku pro firemní zákazníky a spravují tedy i jejich uložené peníze „Mnoho zahraničních klientů si u nich uložilo i koruny, které levně získaly během intervencí,“ připomíná Martin Mašát, ekonom společnosti Partners.
„Bankám, které mají stovky miliard korun vkladů, za které prakticky nic neplatí na úrocích, se plošné zvyšování sazeb nevyplatí, protože by si tím jen snižovaly svůj zisk,“ potvrzuje Josef Rajdl, ekonom společnosti Fincentrum.
„Má-li banka dostatek likvidity, je logické, že nevytváří dodatečné stimuly k jejímu navyšování v podobě růstu úrokových sazeb u depozit,“ tlumočí postoj České spořitelny František Bouc z jejího tiskového centra.
Vysoký úrok jako lapač
A je tu i další důvod, proč se bankám vyplatí držet úroky na spořicích účtech nízko. „Snaží se dotlačit klienty k jiným, například investičním produktům, z nichž mají větší poplatky,“ říká Vainert.
„Tlačí do nich dokonce i takové klienty, pro které to nemá velký smysl, což je na hraně etiky a někdy i zákona,“ dodává. Jde například o důchodce či lidi, kteří si chtějí naspořit základ pro koupi nemovitosti. Komu bankéř takovou „alternativu“ ke spoření vnucuje, měl by podle Vainerta uvažovat o přechodu ke konkurenci.
Proč se ale na druhé straně najdou i banky, které nechtějí jednoduše vydělat na úrokovém rozdílu v ČNB a nabízejí klientům vyšší sazby na spořicích účtech? „Jejich dvouprocentní úroky jsou tak trochu dumpingová cena a zcela jistě se jedná o marketingové akce. Jde zde o konkurenční boj nebo spíše o snahu zmíněných bank přetáhnout nějaké klienty,“ odpovídá Martin Mašát, ekonom společnosti Partners.
Jak to vidí přímo v jedné z bank, která nabízí momentálně nejvyšší úrok na trhu? „V prvé řadě jsme klientům chtěli jako první banka na trhu nabídnout atraktivní produkt pro zhodnocení peněz, který si založí plně online. Tento krok chápeme jako příležitost přilákat nové zákazníky,“ vysvětluje Zuzana Filipová, mluvčí Moneta Money Bank.
Vainert připomíná, že i když některé banky nabízejí vyšší úroky, limitují je často různými podmínkami. Lepší sazbou se tak obvykle úročí jen nižší vklady do určité hranice, případně na takovou výhodu dosáhnou klienti jenom při využívání dalších služeb banky, nebo jde o lákadlo pro nové klienty na velice omezenou dobu. Dodejme, že příkladem takové akce je XL konto od Raiffeisenbank – reklamní tři procenta garantuje jenom na šest měsíců, pak v lepším případě klesne na jedno procento – pokud klient splní komplikované podmínky související s běžným účtem eKonto, jehož vedení navíc není automaticky bez poplatků. Zvýhodněný 3% úrok na půl roku se navíc vztahuje jenom na vklady do 150 000 Kč.
Banky brzdí ve zvyšování úroků na spoření i obava z dalšího vývoje. „Je zde vysoké riziko, že se centrálním bankéřům rozjedou makroekonomická čísla a jejich modely a rázem tu můžeme mít základní sazbu ČNB místo dvou procent klidně 1,5 nebo spíše jedno procento, což velice rychle ukončí akce pro klienty. Nabídkou dvou procent se banky vystavují ztrátě reputace, když budou muset velice brzy tuto nabídku stáhnout a klientům nabídnout mnohem nižší úrok,“ myslí si Mašát.
Hypotéky jsou jiná liga
Naopak mnohem rychleji a výrazněji reagují banky na zvyšování základní sazby ČNB u svých hypoték. Úroky nad dvěma procenty nabízejí všechny. „Banky jsou podnikatelské subjekty a podnikají za účelem dosažení zisku. Pokud tedy mohou bezpracně uložit peníze u ČNB za dvě procenta ročně, budou logicky úvěry, s nimiž mají určité náklady či starosti s případnými riziky, oceňovat vyšší sazbou, než je ta, za kterou mohou uložit peníze u ČNB,“ vysvětluje Rajdl.
„Skutečnost, že v současné době lze bez problémů získat úrokové sazby i pod 2,5 procenta na pětiletou fixaci, pak svědčí o silné konkurenci a také tom, že banky výrazný růst sazeb nepředpokládají,“ dodává ekonom.
Úrokové sazby u hypoték rostly od začátku roku 2017, kdy průměrný úrok u nově sjednaných hypoték postupně vystoupal z 1,77 na rovná tři procenta na konci roku 2018. Jenže: Od té doby sazby hypoték zase klesají, naposledy v červenci na 2,68 procenta. Proč hypotéky zlevňují, přestože ČNB ještě letos v květnu dál zvedla svou základní sazbu z 1,75 na dvě procenta?
„Hypotéky se neřídí krátkodobými sazbami České národní banky, ale dlouhodobými výnosy dluhopisů – a ty již nějakou dobu na kroky centrální banky nereagují. Růst jejich výnosů nastal mnohem dříve, než ČNB začala repo sazbu zvedat, a proto sazby hypoték rostly dříve a rychleji,“ odpovídá Mašát. „V následujících měsících můžeme očekávat spíše pokles sazeb hypoték směrem ke 2,5 procentům a níže,“ dodává.
U hypoték reagují banky na změnu mezibankovních sazeb a dalších tržních podmínek pružněji i díky tomu, že u úvěrů funguje konkurence líp než u spořicích účtů.
„Hlavní rozdíl podle mého názoru plyne z rozdílné povahy transakce a doby, na níž se uzavírá. Zatímco úrok na spořícím účtu se může brzy a vlastně bez varování změnit, hypotéka se typicky fixuje na dlouhou dobu dopředu. Lidé si taky půjčují výrazně víc peněz, než kolik si typický střadatel u jedné banky ukládá. To klienty nutí k opatrnosti, důkladnějšímu zvažování možností a vyhodnocování nabídek konkurence, protože v součtu za pět či sedm let to může přinést významnou úsporu,“ říká Vainert.
Banky zase mají motivaci využít přebytku peněz a půjčit je co nejvýhodněji. „Vždyť v delším horizontu bude cena peněz pravděpodobně nižší. Současně jsou některé významné banky v hypotékách slabé a chtějí svůj tržní podíl navýšit, i když to znamená cenovou válku s větší konkurencí,“ vysvětluje komentátor.
Vainert upozorňuje také na tlak ze strany ČNB, která z hypotečního trhu svými doporučeními vytlačila méně vydělávající (například mladé) klienty. „Smůlu mají i průměrně vydělávající lidé z míst, kde jsou nemovitosti drahé, třeba z Prahy. O zbylé zájemce o hypotéky vedou banky tvrdý boj a v rámci něho jsou nuceny jít s úrokem dolů,“ dodává.
Zdroj: peníze.cz
